Něco k tomu…
Rok výroby: 2006
Počet epizod: 13 TV epizod
Styl: horror (ale ne nějak moc), komedie, nadpřirozenost
Děj:
Před pěti lety vypuklo v obytném komplexu jménem Machida zemětřesení a následně tam byl spáchán masakr, který do dějin vstoupil pod názvem „Machidský incident“, který přežila jen hrstka lidí – a to hlavně těch, kteří v tu dobu nebyli doma. A na místě dětského hřiště se tam objevil obrovský kráter…
Přežili i Ranmaru Shindo a jeho sestra Saya. Jejich rodiče však zabiti byli a oba poté nastoupili na policejní akademii - Ranmaru chce vyšetřit nevyřešenou vraždu svých rodičů. Tak po škole nastoupí do TOKKI, což je policejní organizace, která podobné případy vyšetřuje.
Saya se toho tak trochu vzdala, nechce, aby byl její bratr v nebezpečí, má vůči němu ochranitelské pudy a mnohdy se chová jako jeho matka – budí ho do práce, dělá mu svačiny a shání děvčata, se kterými by mohl randit. Ranmaru se jí o to neprosí, otravuje ho to, ale má svou sestřičku hrozně rád a chrání jí co to jde. Jo, málem jsem zapomněla – od doby masakru má Shindo podivný sen, ve kterém se objevuje krásná nahá dívka s mečem, která zabíjí… cosi…
Ranmaru nastoupí na TOKKI a hned mají výjezd – podobný masakr, jako před ledy v Machidě – jen v menším vydání. A aby toho nebylo málo, objeví se několik lidí, kteří lidmi nejsou – jsou to něco jako zombie. Ranmaru se je nejdříve pokusí zastřelit, ale to selže a pokusí se on, jeho šéf Kunikida a další rookie (=nováček, zelenáč) utéct – jsou ale dostiženi. A bylo by to v háji, kdyby…
Objeví se ta dívka z jeho snu a mečem ty zombie zabije a zašlápne podivné červy, kteří z nich vylezli. Následně se objeví další – vysoký muž a jedna blondýna, se kterou se už Ranmaru setkal, v závěsu jejich generál…
Jak se Ranmaru později dozvídá, byla kdysi alchymisty vytvořena kostka, která se roztříštila a otevřela jinou dimenzi a z ní se začali linout démoni, kteří pomocí těch housenek ovládají lidi… Bojovníci s mečem, kteří patří do organizace TOKKO, musí zabíjet ty „hlavní“ potvory a sbírat úlomky kostky, které jsou v nich. Těch kousků je 108, takže mají co dělat…
No, to se do toho trochu zamotávám… Abych to vzala popořadě, po Ranmarovo záchraně mu ona dívka řekne své jméno – jmenuje se Rokujo Sakura, dívka, která si ho pamatuje z dětství, když ještě žili v Machidě. Rokujo je milá a hodná, silná a nechce, aby se Ranmaru pletl do jejich záležitostí, protože nechce, aby se mu něco stalo… Bojuje jedním mečem… a hrozně se mi líbí její fialový vlasy…
Druhá dívka je Kureha, je důstojník (snad nejmladší dívka, které se toho místa podařilo dosáhnout), ale vůbec se tak nechová. Je veselá, je hravá, na předpisy kašle a dělá si vše po svém. Dost často po Ranmarovi vyjíždí – k velké nelibosti Rokujo. Kureha je blondýnka, umí se perfektně ohánět dvěmi takovými zajímavými zbraněmi,… no, nevím jak je popsat, obrázek vám řekne víc.
Posledním TOKKO bojovníkem je Inukai. Je nejstarší, největší, asi nejsilnější a až do konce o něm nevíte skoro nic. Nikdy se neusměje, nikdy nesundá brýle a nemluví o sobě – on tedy nemluví skoro vůbec. Stejně jako Rokujo bojuje mečem.
Jejich velitelka je tedy generál Ibuki. Je normální člověk, schopná a cílevědomá, ví, co chce – zničit ty potvory, které jí vzaly milence a kolegu v jednom a právě za tímto účelem ty lidi hledala a proto vede tento boj a rozhodně ho nevzdá. Nebojuje, je jen člověk… stojí opodál, přebírá hlášení, dává rozkazy a když pak na místo přijede „čistící jednotka“, vykládá jim situaci… Ale trochu jim pomáhá, ale jedna věc mi vadí… ale nic, k tomu později. Teď popojedeme…
Tohle anime je trochu psycho, ale ne moc, takové solidní béčko, hlavně zde lítají useknuté hlavy všelijakých potvor a zlosynů (ne vždy zombie), sem tak něco málo romantiky, komedie a životních mouder – jako v každém anime – a celé je to podtržené milou hudbou. Opening se mi líbí, ačkoliv se mi k tmu nehodí ona písnička, ale jde to přežít. Postavy se mi líbily, propracování… no, občas to vázne, ale proč se nezasmát?
Co se mínusů týče, mám dva. Za prvé – hned na začátku bylo řečeno, že na ty zombie neplatí střelné zbraně – ale Ibuki jim ty hlavy pistolkou střílí docela statečně. Že by speciální náboje? =) No, radš to neřešme… A nelíbil se mi konec – no, ne že by se mi úplně nelíbil, jen mi přišlo, že byl čtrnáctý díl, ten někdo zakázal, tak usekli těch dvacet minut a malinký zbyteček našroubovali na díl třináctý…
Ti tři jsou bývalí obyvatelé Machidy, kteří přišli do styku s kráterem a nějakým způsobem se z nich stalo to, co se z nich stalo. Ranmaru je sleduje,. Chce vědět, o co přesně jde – oni mu to ale nejdříve odmítají říct, pak teda poví – a to, co se Ranmaru dozví, mu ani trochu na náladě nepřidá… Proč ho ty potvory pronásledují? Co je to za znamení, co se mu objevilo na paži? A prokrista, proč ho jeden z těch zombie nazval „zrádcem“?
Můj dojem? TOKKO se mi líbilo, a když jsem ho asi popsala dost bláznivě a nepřesně, tak nějak to vystihuje to, co si o něm myslím – je to trochu béčkové fantasy a lehce postkatastrofické drama (když bychom to vztáhli na to jedno město) s vtipnými momentkami, které neurazí. Mně se TOKKO líbilo a jestli i vám bude, to už na mně nezáleží.
A moje nej postava? Asi Rokujo. Proč? Řekněte mi jednu věc – jak je možné, že i když Japonci namalují někomu fialové oči a vlasy, vypadá tak krásně přirozeně?
Asi tak.
AMV...
Within me - klik
Tokko - Cult - klik
Tokkô AMV Thousand Foot Krutch - klik
Všechny jsou trochu spoilery...